Nursing home.

Se třídou jsme šli na exkurzi do kojeneckého ústavu,tedy spíše si hrát s dětmi a trochu je pobavit.Ani jsem nečekala kolik tam bude dětí a to některým ani nebyl rok.Opravdu nikdy v životě nepochopím ty lidi,kteří se mohou vzdát svých dětí a to takhle malinkých.Vloudilo mi to slzy do očí,protože vidět ty malé děti,kteří tam musejí být a nemůžou vyrůstat v milující rodině je smutné.Nejvíc smutné mi ale přijde,že ty děti musejí chodit z jednoho ústavu do druhého,akort když jsou tak malinký.


Většinu času jsme strávily v místnosti,kde jsem si hráli a blbly s těmi vetšími dětmi,kterým bylo od 1 do 3 let.Byl to krásný den.Ty děti byli tak šťastný a pořád se smáli a vám se chtělo brečet a zároveň i smát.A když jsme měli odejít,cítila jsem se přesně jako malá,když jsem byla na prolejzkách a maminka mi řekla,že už musíme jít domů.Nechtěla jsem jít pryč,a chtěla jsem si s těma dětma hrát další a další hodiny.
Navždy se mi tento den vryje do paměti.♥

K.