Back to school..

Tak zítra opět zpátky do školy.Zase začne to ránní nervování se co si vezmu na sebe a každodenní učení.Docela se už teším.O ty prázdniny my to někdy chybělo,ale mylím si,že po týdnu zase řeknu,že chci prázdniny.Nejvíc se ale těším na tu mojí třídu.Je to ta nejlepší třída jakou jsem si mohla přát.Další věcí je,že tohle je poslední rok na základce.Toho jsme se nejvíce obávala,protože tohle byly ta nejlepší léta.Nejraději bych tam zůstala další a další roky,místo střední a vysoký.Docela se i bojím na střední,z toho důvodu,že je to něco nového a jiného.Ale na druhou stranu poznám jiný lidi a budu o něco chytřejší :D.
PS:Dnes budou velký přípravy na ten onen den. ;)

Strenuous, but beautiful day..

Včera jsem si to opravdu užila s mojí milovanou osobou.Nejdříve jsme šly do centrálu si trošku zašopovat.Bohužel jsme si nic nekoupili.Potom jsme jeli na tříšť a pomalu šli k Símě domu do Vtelna a šli jsme pěšky po takové polelouce.Já měla podpatky což nebyl zrovna nejlepší nápad.(Samozřejmě jsem ale netušila,že půjdeme po takovýhle cestě a že jí půjdeme třikrát.)Tak mě začli tlačit boty a už mě taky pěkně bolely nohy.Když jsme tam konečně došli (byla to opravdu dálka),zjistila jsem že mi musela někde v tý polelouce vypadnout bunda.Tak tu celou štreku jsme šly nazpátek a ta bunda ležela až na samym začátku.Já už jsme celou tu cestu tam i nazpátek musela jít bosa,protože v těch botech bych to nezvládla.Byla jsme tak šťastná,že už jsme si mohla sednou a odpočinout si.Opravdu ''povedená'' cesta.Ale potom se už krásně všechno povedlo a nafotily jsme plno fotek.

I love shoes ..

Miluji boty.A podle mě je miluje každá žena,která má ráda módu.Také miluji obchody plných bot a zkoušení si jich.Nejvíce však miluji boty na podpatku.Myslím si,že dělají hezčí a delší nohy.Samozřejmě neříkám,že na nich umím chodit,ale to nic nemění na tom,že boty na podpatku prostě zbožňuju.Mým dávným velkým snem je mít obrovský botník plný bot.Různé barvy,různé styly a různé značky.Prostě velkou místnost plnou bot.Můj současný botník je poněkud malý a chudý,ale časem se to snad změní.Doufám,že můj sen se jednou vyplní a doufám,že co nejdříve.


                       

Direction Prague..

V pátek jsem jela k tetě do Prahy.Bydlí v rodinném domečku.Poznala jsme tam jednoho z jejich dětí.Jmenuje se Ivo a je mu 9 let.Je to velmi milý chlapec,jenom trochu upovídaný ,ale zase jsem si s ním hezky popovídala a zasmála.Nikdy by mě nenapadlo,že si jde povídat s klukem mladší věkové kategorie :).Mají také psa.Je to labrador a jmenuje se Artur.Je ještě štěně,takže byl pěkně zlobivý,ale roztomilý.Vůbec se mi od nich nechtělo jet domů,hlavně proto,že mím velkým snem je bydlet v rodinném domě :(.

Direction Mariánské lázně..

S mamkou jsme se rozhodli jet do Mariánských lázních.Hlavně jsem tam chtěla jet já,protože jsem se tam narodila a žila tam 5 let.Bylo to opravdu krásné období,už proto,že je to krásné místo.Jeli jsme se podívat na náš barák a na sousedy,kde jsem měla mojí nejlepší kamarádku z dětství.Poté jsme šli do restaurace a dali si oběd.Byl výborný.Kéž by taková restaurace byla i u nás.Moc fotek jsme ale neudělali,protože pořád pršelo.Je to škoda,ale co se dá dělat.I přesto počasí jsme si to moc užili a už se zase těším,až tam někdy pojedeme.

Sad news..

Jak jistě všichni víte,nedávno zemřela Amy Winehouse.Nikdy jsem jí neměla nijak zvlášť ráda a pořád jsem říkala,že je to hrozná holka,když pořád fetuje a chlastá,ale musím říct,že to byl talent a je jí velká škoda.Má krásné písničky a hlavně i hlas.V poslední době jsem ji začala více poslouchat a uvědomovat si právě,že byla opravdu dobrá.Ale vlastně si tu smrt zavinila sama.Pořád jenom fetovala a chlastala a tím ničila své tělo.Vlastně se ani nedivím,že to s ní skončilo takhle.Měla se nad sebou zamyslet a mohlo jí napadnout,že takhle to s ní neskončí moc dobře.Ale co se stalo to se stalo a už se to nikdy nezmění.A takový  je život,člověk se narodí a potom zemře.A někteří lidé bohužel dělají špatné věci,a proto je čeká smrt dříve než by měla správně přijít.

No mo drama..

Krásná písnička.Chtěla bych jí věnovat těm,kteří mají v životě jenom samé drama a nemají to v životě moc lehké,ale doufám,že se s tím poperou a nepřestanou bojovat.